Konec prvního čtvrtletí roku 2020 byl ve znamení pandemie nemoci COVID 19 a s ní spojenými omezeními, včetně volného pohybu. Velikonoční výjezd jsme proto museli zrušit a  první výjezd v roce 2020 se tak uskutečnil až v květnu. Neplánované posunutí sezóny až na květen nám dodalo o to větší chuť vyrazit někam, kde bychom si mohli odpočinout od téměř dvouměsíční mediální masáže v souvislosti s C19. A protože již byl solární a elektrický 12 V systém hotov, mohli jsme poprvé vyzkoušet místo, kde není vůbec nic.

Našli jsme si klidný pozemek v Západních Čechách ve Spáleném Poříčí, nedaleko Plzně. Tedy lépe řečeno výběr pozemku byl tentokrát mým tipem, protože v Západních Čechách jsem toho hodně prožil a Spálené Poříčí má pro mne jistý symbolický význam. Takže tak trochu srdcovka, stejně jako sever - severozápad Čech od Děčína po Teplice v Čechách. Ale na to přijde řeč příště smile

Kde nic tu nic

Kdyby si někdo chtěl zakusit opravdový klid, najde ho na místech, kde prostě nic není. A ani nemusí být daleko od civilizace. Stačí kousek za město, kde krom rozkvetlé jarní louky není vůbec nic. Jediné co potřebujeme jsou zásoby jídla a vody. Elektřinu máme vyřešenou. A přesně takové místo se po dobu jednoho květnového víkendu stalo naší základnou. Základnou a zároveň cvičištěm pro kocoura, který s námi byl na své první velké výpravě. Tedy upřímně, měli jsme větší strach než on, že nám uteče. A on se zase bál, že utečeme my jemu. Byla to taková prvotní nedůvěra, co se jako teda bude dít.

Zácvik

Zacvičovali jsme se všichni. Zvířata i my. Na místě, kde se musíte spolehnout jen sami na sebe se důvěra testuje nejlépe a Mlhovkář (to jest kocour) brzy dostal důvěru, a pustili jsme ho na volno. Dopadlo to dobře, neutekl, ba naopak. Jeho rádius byl max do nějakých 20 metrů a pak honem rychle šup zpět k nám. Takže tato fáze byla vyřešená a jediné, co se v tomto směru ještě muselo udělat bylo nalezení vhodné komunikace, která by ho ponaučila, že auto není trampolína a že si tam nebude chodit jak se mu zlíbí. Náš zácvik pak spočíval už jen v hospodaření s tím, co máme. Plyn, energie, potraviny. Ano, člověk si mohl jet do města nakoupit, když by bylo nejhůř, ale přece jen je lepší zkusit si, jak vyjít s tím, co máme zrovna po ruce.

Romantika na západě

Kdo by nechtěl zažít noc pod hvězdami. Všude boží klid a mír, jen na louce ještě cvrká nějaký opozdilec a slunce definitivně mizí za obzorem. Ráno se na louce koná koncert a není lepší pocit, když se od ranní rosy urousaný kocour chce uvelebit v ještě vyhřáté posteli. To jednoho doopravdy donutí vstát a začít nový den ranní kávou pod pergolou. Současně plánujeme, co podnikneme. Tak jo, po snídani se jde do místního Infocentra ve Spáleném Poříčí, kde nám ochotně poradí, kam se v této lokalitě dá jít. Rozdají nám trasy a vybíráme si středně náročnou okružní trasu kolem městečka spojenou s návštěvou zatím jediné vysvěcené budhistické stupy v České republice. A protože jsme v podhůří Brd, a stupa je na téměř nejvyšším místním kopci, je to docela slušná štreka. Na vrcholu dáváme krátký odpočinek a po naučné stezce mezi místními bývalými mlýny se vracíme zpět do městečka.

Krásná 8 - 10 km vycházka nám zabrala téměř 3/4 dne a odpolední program byl věnován centru Plzně. Tam nás ovšem čekalo nemilé překvapení. Ceny. V jednu chvíli jsme měli pocit, že jsme asi víc na západě, než si myslíme. Centrum města je krásné, Plzeň má nepochybně co nabídnout, o tom žádná, ale ceny prostě byly někde úplně jinde. Končíme návštěvu velkoměsta s velkocenami a odjíždíme zpět do podbrdských luhů a hájů. Pomalu začíná večer, je čas na večeři a plánování cesty domů.

Stojí to za to

Cesta je cíl a to v našem případě platí dvojnásob. A proto si zpáteční cestu plánujeme jinudy. Jednak proto, že na cestě od Rokycan, odkud jsme přijeli byla uzavírka, pro karavan jen tak tak a jednak... prostě proč si to nezpestřit. Jj... A před Příbramí samozřejmě opět objížďka a jsme nuceni projet centrem Příbrami. Také romantika. Tentokrát městská. Ale na druhou stranu problémy jsou od toho, aby se řešily, cestu jsme zvládli dobře a domů v pohodě dojeli. Dokonce i v Praze to šlo. A první test volného kempování dopadl také dobře. I to jsme zvládli a letos začneme s tímto druhem kempování postupně sbírat zkušenosti.

Fotogalerie