Malé vodní elektrárny na Ploučnici

Dnes bychom řekli, že energie získávaná z vody je energií čistou, obnovitelnou a relativně levnou. V době vodních kol mlýnů to byl jediný zdroj pohybové, později s nástupem vodních turbín i elektrické energie. Nejjednodušší a logicky možný počátek jakékoliv výroby, či zpracovávání čehokoliv tedy byl u vodních toků a nádrží. Mlýny, hamry, pily, dokonce i první fabriky byly poháněné vodními koly, která později nahradily mnohem výkonnější vodní turbíny, nebo parní stroje. Největší rozmach využití vodní energie na Ploučnici byl na přelomu 19 a 20 století. Zejména na dolním toku řeky, v České Lípě a dál k Františkovu nad Ploučnicí. V oblasti od Františkova nad Ploučnicí do Děčína už šlo o velkou Benešovsko - Děčínskou průmyslovou aglomeraci, tam už bylo ve své době možné hovořit o průmyslové kolonizaci údolí Ploučnice.

Vodní pohon dával fabrikám velkou samostatnost a umožnil levnější výrobu a lepší konkurenci. Všech těchto aspektů dokázali využít různí podnikatelé a průmyslníci, z nichž nejvýznamnější byli Mattauschové a Grohmannové, kteří v oblasti Františkova a Benešova nad Ploučnicí postavili několik fabrik a rozvinuli zde velkou textilní výrobu. Vodní pohony, které z bývalých fabrik zůstaly, jsou využívány buď jako samostatné malé vodní elektrárny, nebo leckde ještě dál slouží svému účelu, byť v budovách je již dávno úplně jiná výroba. Ale proč ne. Energie z vody začíná být opět IN a to je dobře.
O historii využití vodní energie na Ploučnici a o tom, jak vlastně malá vodní elektrárna funguje, vypráví reportáž, která vznikla na základě poznatků o využití vodní energie dolního toku Ploučnice. Děkuji tímto všem, kteří byli nápomocni ke vzniku tohoto dokumentu. Speciální poděkování patří Rudolfovi Burockovi, strojníkovi na MVE Soutěsky, za perfektní výklad a průvodcovství po elektrárně.