S pejskem na kole

Dokud bylo jen jedno jízdní kolo v rodině, bylo vše v pořádku. Jednak se příliš nevyužívalo a když už se na něm jelo, tak vždycky zůstal doma někdo, kdo mohl s naším psem být a pohlídat ho. Jenže… Ve dvou se to lépe táhne a přesně toto pořekadlo platí i u nás. A tak na sebe druhé kolo nenechalo dlouho čekat. Přišlo letos k narozeninám a už v tom jedeme oba. Léta, kdy jsem na kole neseděl, a že jich nebylo málo se projevila téměř okamžitě a bylo jasné, že s návratem do nějaké průměrné kondice, abych ujel alespoň 20 km se bude muset začít okamžitě.

Jenže nastal další problém. Naše jezevčice to sice bez nás doma pár hodin vydržela, o to by snad ani nešlo, ale protože jsme začali krom ježdění na kole také aktivně cestovat a za tímto účelem jsme zakoupili starší karavan s nosičem kol, nastal úplně jiný problém. Jak vyrazit na cesty s karavanem, koly a se psem? To prostě najednou nešlo. Náš pes, jak již bylo napsáno doma sám bez problémů vydrží, ale v karavanu ani náhodou. A nechávat ho tam v letních vedrech, to by byl další nesmysl.

Co s tím? Doposud jsme vybírali místa, kam můžeme s pejskem. A nyní jsme museli začít řešit i to, jak s pejskem i na kole. A jak to už tak bývá, začali jsme od nejlevnějších variant. Přišly tak na přetřes různé batohy, koše na řídítka, nosiče a podobné věci. Nic z toho však nebylo to pravé ořechové. Jezevčík je sice malé plemeno, ale zkuste ho nacpat třeba do košíku na řídítkách. To prostě nejde. Stejně tak mít psa, který neposedí v batohu na zádech, to také není ta správná opera. Nakonec padla volba na vozík za kolo. Podmínkou byl samozřejmě vozík skládací. Tady jsme z velikosti našeho psa vytěžili maximum a pořídili mu ten nejmenší, do 25 kg, což našim potřebám naprosto vyhovuje.

Jednoduchý, skládací a hlavně lehký vozík za kolo Mini Bee byl přesně to, co jsme hledali. Jednoduché zapojení za náboj kola, rychlé složení a rozložení s celkem solidním materiálem boudy. Jediná nevýhoda tohoto vozíku je, že není odpružený, proto je vhodný spíše na rovné cyklostezky, a nebo s ním musíte po nerovnostech hodně pomalu, aby jste z pejska nevyklepali duši. Ale přesto jsme spokojeni. Nikam nepospícháme, takže přes nerovnosti přejíždíme pomalu a za necelé dva tisíce… 

My jsme spokojeni, horší to bylo s pejskem, který si samozřejmě musel na své nové vozidlo nejprve zvyknout a první jízda byla docela stresující jak pro nás, tak pro něj. Nikdo jsme netušili do čeho vlastně jdeme. Jeden musel jet vzadu, aby na něj bylo vidět, jet byť jen chvilku vedle sebe, to absolutně neexistovalo. Po několika ujetých kilometrech se situace částečně uklidnila, to když pes pochopil, že mu nikam neujíždíme, že jede pořád s námi. To byl asi zlomový bod. Druhou jízdu už byl v naprosté pohodě, nelibě najevo dával jen rychlejší přejezdy nerovností.

Základní nácvik jízdy našeho psa v přívěsném vozíku za kolo máme za sebou, teď už nás čeká jen občasný lehký trénink a o dovolené jedeme na ostro všichni. S karavanem, koly a se psem.