Minireportáž z Doks

Po nedávné návštěvě Doks bych se s Vámi ráda podělila o pár postřehů. V místě, kde bych to vůbec nečekala, mne zaujaly umělecky opracované obrovské kameny ve tvaru sedátek. Hned jsem si je vyfotila, protože má první myšlenka byla, že něco podobného by se vyjímalo v našem rodícím se parku u opraveného rybníka.

Zašla jsem do lékárny zeptat se, kdo tyto kameny vytvořil a dozvěděla jsem se pouze, že zadání provedl místní městský úřad, ať se obrátím pro informace tam. Hned jsem se chtěla vydat na úřad a vše zjistit, avšak člověk míní lidé mění. Slyšela mne paní, co byla také v lékárně a já se dozvěděla informaci, která vše změnila. Kameny jsou na sezení studené a drží se v nich dlouho voda. Vzalo mi to vítr z plachet a s nelibostí jsem od svého záměru zjišťovat více upustila. To bych ale nebyla já, abych jen tak opustila představu o krásném mimoňském parku. Debatovali jsme s přítelem, jak to vymyslet, aby se tyto dvě nevýhody změnily ve výhody. A ejhle.. přítele napadla spásná myšlenka a co je nechat vyrobit z dubu a provrtat v nich odtokový kanálek. Bingo.. Ale jak to zařídit, aby to vše zapadlo do konceptu parku? No a co využít dřevosochání. Co kdyby dřevosochání tentokrát proběhlo v Mimoni na ostrůvku, kde by sochy zůstaly a zároveň požádat umělce o pomoc při dotvoření a zútulnění parku dubovými sedátky. Jsou dostatečně těžké, jsou odolné a chlad a vodu by v sobě nedržely.