Zářijové leporelo II.
Část druhá – Tábor a okolí
V úterý 13. září po ranní kávě, zabalení věcí, úklidu karavanu a spřažení do soupravy vyrážíme směr Slapy u Tábora. Ale protože Berounka protéká údolím, a to platí i v Berouně, bylo jasné, že cesta zpět z kempu bude do kopce, už na první pohled ne úplně malého. Provedli jsme den před odjezdem mobilní rekognoskaci a využili výhody městské zástavby, která umožňovala výběr ulice, kterou se dostaneme na hlavní silnici, vedoucí již po rovině. Vyhrává ulice U Přívozu, která má nejmenší stoupání a je dostatečně široká pro průjezd karavanové soupravy.
Cesta do Slap u Tábora
Pro cestu do STPL Slapy, který je ve Slapech u Tábora jsme nezvolili nejkratší, ale předem v navigaci naplánovanou cestu po dálnici a hlavních silničních tazích. Máme už mnohokrát vyzkoušené, že pro karavanovou soupravu jsou tyto verze cest opravdu nejideálnější variantou a nějakých 20 km navíc dokáže ušetřit spoustu stresových situací.
Pak ale přijdou situace, jako jsou například objížďky, kdy se jízdě po silnicích třetích tříd prostě nevyhnete. A protože Murphyho zákony fungují dokonale, nevyhnuli jsme se ani my a před Táborem u Vožice nás vítala objížďka právě po takovýchto silničkách. A co čert nechtěl, ještě ke všemu s poslední ¼ nádrže benzínu. I když to celé kilometrově k pumpě, která byla na konci objížďky vycházelo dá se říci na pohodu, přece jen pohled na ručičku nebezpečně blízko k nule uprostřed polí a luk není asi to, co vzbuzuje uklidňující dojem. Nakonec i toto extempore dopadlo dobře, u pumpy na konci objížďky doplňujeme palivo, dáváme kávu na cestu a pokračujeme dál směr Tábor.
U Tábora sjíždíme z dálnice a jako první úkol si dáváme doplnit LPG do karavanu. Bude to naše první ostré tankování LPG přímo u pumpy.
Tankování proběhlo skvěle, ochotná obsluha vše vysvětlila a ukázala, jak fungují pojistné ventily, které na 80% naplnění automaticky vypnou plnění. Takže nemůže dojít k přeplnění lahví.
A nyní nastal úkol najít STPL Slapy u Tábora. V tomto bodě se projevila absence funkce zadávání rozměrů a váhy vozidla (soupravy) v základní verzi navigace TomTom GO Navigation, kterou jsme používali. Jednoduše proto, že tyto základní verze počítají pouze s osobním vozem a neberou v potaz rozměry, ani hmotnost vozidla (soupravy) a jednoduše se k cíli snaží dostat nejkratší cestou. Což je, jak jsme v Táboře poznali v praxi, s karavanovou soupravou jen velice obtížně použitelné, někdy prakticky nepoužitelné vůbec.
Navigace nás tvrdohlavě chtěla vést centrem Tábora, což je s karavanovou soupravou absolutně nemyslitelné. Situace došla až do bodu, kdy jsme museli zavolat majiteli STPL, aby nás „polopatě“ navedl, kudy se tam s karavanovou soupravou dostaneme. Nakonec vše dopadlo dobře a do půl hodiny se chystáme zakempovat na STPL Slapy u Tábora.
Počasí se pomalu, ale jistě chystalo na změnu, a tak hned po zakempování jedeme do Tábora obdivovat historické centrum. Jenže to by muselo být kde zaparkovat. V centru Tábora to je s parkováním pro turisty hodně špatné. Spíš narazíte na parkovací zóny důsledně hlídané MěPO než na klasické parkovací místo, kterých je pomálu a jsou beznadějně obsazená. Nakonec nacházíme parkování přímo na centrálním náměstí, platíme parkovné na dvě hodiny a po cca 10 minutách začala MěPO obehnávat páskou zaparkovaná vozidla. ??? vůbec nechápeme, co se děje a jdeme zjistit situaci:
MěPO: „Od 14 hod se náměstí uzavírá. Máte to na té dodatkové ceduli napsané.“
MY: „Ano, četli jsme to, ale až od 16.9.“
MěPO: „Ano, ale tohle parkoviště v této části náměstí se uzavírá už ode dneška od 14:00“
MY: „A jak to máme vědět?“
MěPO: „Máte to na této jedné dodatkové ceduli, co je tady postavená“
MY: „Takže všude po centru od 16.9 a jen tady to je jinak, už ode dneška. Jediná dodatková cedule v celém centru s jiným datumem.“
MěPO: „Ano.“
MY: „Před chvílí jsme zaplatili parkovné na dvě hodiny (80,- Kč)… A stojí tady dalších deset aut. Tohle nás opravdu nenapadlo.“
MěPO: „Tak si přeparkujte jinam, pokud něco někde najdete.“
MY: „No právě, že tady nikde jinde není jediné místo.“
MěPO: „Tak to už není náš problém pane. Odjeďte, nebo vás prostě odtáhneme.“
Skončili jsme nakonec v parkovacím domě, ale už docela otrávení z parkovacího zážitku. Jediné štěstí bylo, že jsme hned nikam neodešli. To by byla naše současnost za 5700,- plus parkovné na odtahovém parkovišti. Dá se říci, že pak už nás v Táboře tak nějak nic nebavilo, nenadchlo, prvotní zájem o tohle město opadl téměř na bod nula. Odjíždíme zpět na základnu a pohráváme si s myšlenkou předčasného odjezdu.
V noci začalo pršet, a druhý den téměř celý propršel. Po pyžamovém dopoledni máme rozhodnuto. Pobyt zde zkrátíme na dvě noci. Odpoledne jedeme do místního Marketu doplnit zásoby a ve veřejném pracím automatu vyprat. Do města už ani nejdeme, místo toho se jedeme podívat a vlastně i trochu uklidnit do poutního kláštera v Klokotech. Krásné místo. Pak už jen přesun na základnu a příprava na ranní odjezd směr Třeboň.
Krátké shrnutí
Tábor je město, které toho turistům nabízí spoustu. Jen je prostě a jednoduše problém kdekoliv zaparkovat. Centrum se dá pochopit, konec konců jsou města, kde se do centra nedostanete vyjma MHD a rezidentů vůbec. A určitě nikdo nemá problém odněkud, třeba z nějakého záchytného parkoviště 1–2 km dojít. Ale není prostě kde. Vyjma parkovacího domu, tam se parkovat dá a cena je max 80,- Kč. Příště s tím třeba budeme počítat a věříme, že to bude lepší.
Malá fotogalerie z Tábora a poutního kláštera v Klokotech:
