Zářijové leporelo II.

Část druhá – Tábor a okolí

V úterý 13. září po ranní kávě, zabalení věcí, úklidu karavanu a spřažení do soupravy vyrážíme směr Slapy u Tábora. Ale protože Berounka protéká údolím, a to platí i v Berouně, bylo jasné, že cesta zpět z kempu bude do kopce, už na první pohled ne úplně malého. Provedli jsme den před odjezdem mobilní rekognoskaci a využili výhody městské zástavby, která umožňovala výběr ulice, kterou se dostaneme na hlavní silnici, vedoucí již po rovině. Vyhrává ulice U Přívozu, která má nejmenší stoupání a je dostatečně široká pro průjezd karavanové soupravy.

Cesta do Slap u Tábora

Pro cestu do STPL Slapy, který je ve Slapech u Tábora jsme nezvolili nejkratší, ale předem v navigaci naplánovanou cestu po dálnici a hlavních silničních tazích. Máme už mnohokrát vyzkoušené, že pro karavanovou soupravu jsou tyto verze cest opravdu nejideálnější variantou a nějakých 20 km navíc dokáže ušetřit spoustu stresových situací.

Pak ale přijdou situace, jako jsou například objížďky, kdy se jízdě po silnicích třetích tříd prostě nevyhnete. A protože Murphyho zákony fungují dokonale, nevyhnuli jsme se ani my a před Táborem u Vožice nás vítala objížďka právě po takovýchto silničkách. A co čert nechtěl, ještě ke všemu s poslední ¼ nádrže benzínu. I když to celé kilometrově k pumpě, která byla na konci objížďky vycházelo dá se říci na pohodu, přece jen pohled na ručičku nebezpečně blízko k nule uprostřed polí a luk není asi to, co vzbuzuje uklidňující dojem. Nakonec i toto extempore dopadlo dobře, u pumpy na konci objížďky doplňujeme palivo, dáváme kávu na cestu a pokračujeme dál směr Tábor.

U Tábora sjíždíme z dálnice a jako první úkol si dáváme doplnit LPG do karavanu. Bude to naše první ostré tankování LPG přímo u pumpy.

V dubnu letošního roku jsme vyměnili plynový systém výměnných propan – butanových plynových láhví za plynový systém ALUGAS, který používá plynové láhve plnitelné přímo ze stojanu (z pistole) a jako náplň se používá LPG, které je u vybraných čerpacích stanic běžně dostupné. Výhoda je především v použitelných koncovkách, jejichž celá sada je součástí montáže, takže natankovat LPG lze kdekoliv v Evropě, další výhoda je v ceně LPG oproti plynu v lahvích a v odpadající manipulaci s plynovými lahvemi.
Montáž v perfektní kvalitě provedla firma Karavany Liberec.

Tankování proběhlo skvěle, ochotná obsluha vše vysvětlila a ukázala, jak fungují pojistné ventily, které na 80% naplnění automaticky vypnou plnění. Takže nemůže dojít k přeplnění lahví.

A nyní nastal úkol najít STPL Slapy u Tábora. V tomto bodě se projevila absence funkce zadávání rozměrů a váhy vozidla (soupravy) v základní verzi navigace TomTom GO Navigation, kterou jsme používali. Jednoduše proto, že tyto základní verze počítají pouze s osobním vozem a neberou v potaz rozměry, ani hmotnost vozidla (soupravy) a jednoduše se k cíli snaží dostat nejkratší cestou. Což je, jak jsme v Táboře poznali v praxi, s karavanovou soupravou jen velice obtížně použitelné, někdy prakticky nepoužitelné vůbec.

Základní verze aplikace TomTom GO Navigation v chytrém telefonu, se dá upgradovat na verzi pro nákladní vozidla, kde už je možné rozměry a hmotnosti nastavit. Takovýto upgrade ale bude stát ročně něco kolem 2400,- Kč, což není úplně málo. A pokud navigaci v souvislosti s obytným vozem, nebo karavanovou soupravou používáte častěji, pak už se spíš vyplatí investice do navigace, která umí plánovat trasy přímo pro karavanové soupravy, např. GO Camper Max, nebo levnější varianta GO Camper Tour.

Navigace nás tvrdohlavě chtěla vést centrem Tábora, což je s karavanovou soupravou absolutně nemyslitelné. Situace došla až do bodu, kdy jsme museli zavolat majiteli STPL, aby nás „polopatě“ navedl, kudy se tam s karavanovou soupravou dostaneme. Nakonec vše dopadlo dobře a do půl hodiny se chystáme zakempovat na STPL Slapy u Tábora.

Počasí se pomalu, ale jistě chystalo na změnu, a tak hned po zakempování jedeme do Tábora obdivovat historické centrum. Jenže to by muselo být kde zaparkovat. V centru Tábora to je s parkováním pro turisty hodně špatné. Spíš narazíte na parkovací zóny důsledně hlídané MěPO než na klasické parkovací místo, kterých je pomálu a jsou beznadějně obsazená. Nakonec nacházíme parkování přímo na centrálním náměstí, platíme parkovné na dvě hodiny a po cca 10 minutách začala MěPO obehnávat páskou zaparkovaná vozidla. ??? vůbec nechápeme, co se děje a jdeme zjistit situaci:

MěPO: „Od 14 hod se náměstí uzavírá. Máte to na té dodatkové ceduli napsané.“
MY: „Ano, četli jsme to, ale až od 16.9.“
MěPO: „Ano, ale tohle parkoviště v této části náměstí se uzavírá už ode dneška od 14:00“
MY: „A jak to máme vědět?“
MěPO: „Máte to na této jedné dodatkové ceduli, co je tady postavená“
MY: „Takže všude po centru od 16.9 a jen tady to je jinak, už ode dneška. Jediná dodatková cedule v celém centru s jiným datumem.“
MěPO: „Ano.“
MY: „Před chvílí jsme zaplatili parkovné na dvě hodiny (80,- Kč)… A stojí tady dalších deset aut. Tohle nás opravdu nenapadlo.“
MěPO: „Tak si přeparkujte jinam, pokud něco někde najdete.“
MY: „No právě, že tady nikde jinde není jediné místo.“
MěPO: „Tak to už není náš problém pane. Odjeďte, nebo vás prostě odtáhneme.“

Skončili jsme nakonec v parkovacím domě, ale už docela otrávení z parkovacího zážitku. Jediné štěstí bylo, že jsme hned nikam neodešli. To by byla naše současnost za 5700,- plus parkovné na odtahovém parkovišti. Dá se říci, že pak už nás v Táboře tak nějak nic nebavilo, nenadchlo, prvotní zájem o tohle město opadl téměř na bod nula. Odjíždíme zpět na základnu a pohráváme si s myšlenkou předčasného odjezdu.

V noci začalo pršet, a druhý den téměř celý propršel. Po pyžamovém dopoledni máme rozhodnuto. Pobyt zde zkrátíme na dvě noci. Odpoledne jedeme do místního Marketu doplnit zásoby a ve veřejném pracím automatu vyprat. Do města už ani nejdeme, místo toho se jedeme podívat a vlastně i trochu uklidnit do poutního kláštera v Klokotech. Krásné místo. Pak už jen přesun na základnu a příprava na ranní odjezd směr Třeboň.

Krátké shrnutí

Tábor je město, které toho turistům nabízí spoustu. Jen je prostě a jednoduše problém kdekoliv zaparkovat. Centrum se dá pochopit, konec konců jsou města, kde se do centra nedostanete vyjma MHD a rezidentů vůbec. A určitě nikdo nemá problém odněkud, třeba z nějakého záchytného parkoviště 1–2 km dojít. Ale není prostě kde. Vyjma parkovacího domu, tam se parkovat dá a cena je max 80,- Kč. Příště s tím třeba budeme počítat a věříme, že to bude lepší.

Malá fotogalerie z Tábora a poutního kláštera v Klokotech:

Comments are closed.