Zářijové leporelo I.

Část první – Beroun a okolí

Cestování mimo hlavní letní sezónu má své nesporné plusy. Jedním z nich je o mnoho méně turistů, a tím pádem o trochu klidnější zastávky, ať už v kempech, nebo jinde. Úmorné vedro, jaké bývá na vrcholu léta už nehrozí, nebo ještě nehrozí, záleží na tom, jestli se jede po hlavní letní sezóně, nebo už před ní. Jediné, co může přijít mohou být nižší ranní teploty, ale pokud nejedete pod stan, pak ani teploty blížící se bodu mrazu nemusí nutně představovat nepřekonatelnou překážku.

Letošní rok byl ve znamení již čtvrtého mimosezónního cestování a s trochou nadsázky by se dalo říci, že se z tohoto způsobu trávení delšího volna stala tradice. Úplně první myšlenka, proč to dělat zrovna takhle přišla někdy kolem roku 2017, kdy jsme si položili jednoduchou otázku, proč si brát delší volno jen v „čase dovolených“, tedy někdy od druhé poloviny června do konce srpna. Vždyť i na jaře nebo na podzim bývá krásně, tak proč toho nevyužít. A když jsme k tomu přidali ještě myšlenku trochu svobodnějšího pohybu, či lépe vyjádřeno pohybu méně vázaného na aktuální místo pobytu, pak spojení těchto dvou myšlenek skončilo u našeho prvního karavanu. To se psal rok 2019.

Uběhlo pár let, a delší volna mimo hlavní letní sezónu máme pořád v aktuálním kurzu. Během této doby jsme se vše snažili zdokonalovat tak, aby cestování, teď už to můžeme nazývat karavaningem, bylo co nejpříjemnější a co nejméně náročné. Postupem času přišel druhý, novější, větší a pohodlnější karavan, v rámci možností se doladily technické věci a dnes již můžeme říci, že jsme za ty zhruba čtyři roky dokázali ujít hodně veliký kus cesty co se technické a praktické zdatnosti týče.

A tak stejně jako v letech minulých nás i letos čekala pozdně letní až podzimní zářijová cesta, tentokrát jen po krásných vlastech českých, a o nové zážitky, opět stejně jako v minulých letech nouze nebyla. A nejen to. Letos jsme si vyzkoušeli plánování další cesty podle aktuální pozice. To znamená, že předem byla naplánovaná jen zhruba polovina cesty a o druhé půlce se rozhodovalo až podle aktuální situace a nálady.

Cesta do Branova a nakonec do Berouna

Odjíždíme v sobotu 10. září na první plánovanou zastávku, což byl kemp Branov. Už při plánování trasy bylo jasné, že se kemp nachází v křivoklátských lesích, takže se tak nějak počítalo s tím, že cesta nebude úplně košer. Ale po tom, co jsme objevili pro karavanovou soupravu téměř nesjízdnou cestu do kempu, který sice byl u Berounky, ale asi na opravdovém konci světa, téměř okamžitě jsme se rozhodli oproti původnímu plánu změnit plán hned u první zastávky. Už jen proto, že cesta do kempu byla tak svažitá, že bychom se po prvním dešti, který mohl kdykoliv přijít, z kempu dostávali asi jen velmi těžko.

Protože už při plánování trasy nebyla úplná jistota, že se do kempu bez problémů dostaneme, existovala již jednou uvažovaná varianta „B“. Dá se říci, že asi právě proto vyšel plán „B“ velice rychle a my se po úspěšném vyjetí nejen z kempu, ale i z Branova, kde byla rozkopaná a téměř nesjízdná silnice, dali křivoklátskými lesy zpět směr městský kemp Beroun.

Jenže chyba lávky. V městském kempu Beroun právě probíhaly závody dračích lodí spojené s pouťovými atrakcemi. Inu, nedá se nic dělat, jednu noc to vydržíme a v neděli už bude klid. V dobré víře objednáváme ubytování do úterý 13. září a jdeme zakempovat a vybalit. Jsme sice u Berounky, ale na slovo klid můžeme rychle zapomenout. Tady to „jede“ i v září, davy turistů vystřídaly davy místních a kulturní život v tomto příměstském kempu budeme muset skousnout ještě jednou, paradoxně ve všední den, kdy zde z pondělí na úterý, jako třešnička na dortu, proběhl ještě velký večerní mejdan rodičů s ratolestmi. Ale tak budiž. Holt si pro příště budeme muset na tento kemp, který slouží i jako zábavní park dát pozor a pokud možno se mu vyhnout. Tady to pro klid milující duše opravdu není to pravé ořechové a jak bylo vidět, nepochodí se tady ani mimo hlavní letní sezónu.

V sobotu po zbytek dne jsme proběhli Beroun, na Husově náměstí mrkli na řemeslné hrnčířské trhy a v neděli hurá na Křivoklát. Přímo na hradě jen omrkneme nádvoří a výstavu v jeho sklepních prostorách a už se chystáme na naučnou stezku od bývalého hradního pivovaru lesní cestou po vrstevnici na cyklostezku a zpět kolem občerstvení U kolečka do obce Křivoklát a kolem hradu nahoru na parkoviště. Příjemná cca 5km dlouhá procházka zakončuje výlet na Křivoklát a vracíme se zpět na základnu do Berouna.

Na další den, na pondělí byl připraven výlet na druhou stranu, na Karlštejn. Využíváme místní dopravu a dvě zastávky jedeme vlakem. Příjemné zpestření. Nastupujeme v Berouně a jedeme přes zastávku Srbsko do druhé zastávky Karlštejn, kde vystupujeme a vydáváme se nejprve omrknout autokemp v Karlštejně, kam bychom chtěli jet příště a pak se teprve vydáváme na samotný hrad, resp. ke hradu, protože v tento den je hrad Karlštejn zavřený. S tím jsme počítali a ani nebylo v plánu navštívit nějaký z prohlídkových okruhů. Příjemná procházka v podhradí a k hradní bráně bez davů turistů naprosto stačila. Po cestě zpět se v místní malé restauraci zastavujeme na kávu a ochutnání piva z regionálního pivovaru v Úněticích , krátká zastávka na místní poště a pak už jen oklikou kolem pastvin na vlakové nádraží a zpět do Berouna.

V úterý po ranní kávě pomalu balíme a vyrážíme směr Tábor. Resp. Slapy u Tábora, kde strávíme dvě noci na STPL. Tedy původně tam byly zamýšlené noci tři, ale opět došlo na změnu plánu a proč tomu tak bylo tentokrát napíšeme v dalším díle.

Krátké shrnutí

Město Beroun jako takové má určitě co nabídnout, ale řeka Berounka a její okolí bylo prostě bezkonkurenční. Objevili jsme zde spoustu dalších míst, kam by stálo za to se podívat. Okolí samotného Karlštejna, nedaleká Hlásná Třebáň, Zadní Třebáň a koneckonců i dnes již hodně profláknutý lom Amerika určitě bude stát za návštěvu. Sem se určitě ještě vrátíme.

Malá fotogalerie z Berouna, Křivoklátu a Karlštejna

Comments are closed.